Rádi bychom se vrátili k problematice cizoměnových záloh, o níž jsme vás podrobně informovali v minulém roce v listopadovém vydání našeho Newsletteru.
Listopadový závěr byl, že doporučujeme nepočítat kurzové rozdíly u cizoměnových záloh, neboť k názoru vyslovenému Národní účetní radou v interpretaci I- 43 – Poskytnuté zálohy v cizí měně se přiklonil v souzené kauze i Krajský soud v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadla finanční správa kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud rozhodl v judikátu 4 Afs 170/2021-35 a podanou kasační stížnost zamítl. Plně se přiklonil k Interpretaci Národní účetní rady, že kurzové riziko ze své podstaty vzniká pouze u cizoměnových aktiv a závazků, kdy vývoj měnového kursu má vliv na výši budoucích peněžních toků, které účetní jednotka z aktiva očekává získat jako přijatou platbu, resp. očekává uhradit. Podstatou zálohy je, že odběratel dodavateli uhradí jistou část pořizovací ceny dlouhodobého majetku ještě před jeho dodáním. Záloha tak představuje v podstatě samostatnou dílčí část celkové pořizovací ceny majetku a je úhradou smluvené dodávky. V odstavci 32 judikátu je uvedeno: „Účtování zálohy v původním kurzu představuje nejvěrnější možný způsob účtování při předpokládaném následném dodání majetku podle smluvního ujednání, jehož faktická realizace představuje v praxi stáje ještě nejběžnější způsob výsledku obchodních transakcí“.
Stejný postup jako u poskytnutých záloh platí i pro přijaté zálohy. Pro tyto případy použila Národní účetní rada stejný přístup, který je popsán v nové interpretaci I-47 Přijaté zálohy v cizí měně, která byla schválena a zveřejněna 31. ledna 2022.
