Předmětem soudního sporu, který skončil až před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 4 Afs 264/2018-85 ze dne 26. 5. 2022; „NSS“), bylo stanovení okamžiku doručení písemnosti do datové schránky, pokud konec desetidenní úložní doby, jejímž uplynutím dojde k doručení fikcí, připadá na sobotu, neděli nebo svátek, konkrétně výklad ustanovení § 33 odst. 4 daňového řádu („DŘ“).
Finanční správa ČR v tomto případě zastávala s poukazem na § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech („ZEÚ“), názor, že písemnost – výzva ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení („Výzva“) je doručená ke dni, kdy dojde k uplynutí desetidenní úložní doby bez ohledu na to, zda tento den je pracovní, či nepracovní. Daňový subjekt naopak poukazoval na § 33 odst. 4 DŘ, a k doručení Výzvy tak podle jeho názoru došlo až první následující pracovní den, i když k uplynutí úložní doby dle § 17 odst. 4 ZEÚ došlo v nepracovní den.
Krajský soud v Plzni se v rámci svého rozsudku přiklonil na stranu daňového subjektu a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, které daňový subjekt napadl správní žalobou, zrušil. Odvolací finanční ředitelství se s odůvodněním rozsudku neztotožnilo, a proto podalo kasační stížnost k NSS.
NSS ve svém rozhodnutí pak uvedl, že i ustanovení § 17 odst. 4 ZEÚ[1] je třeba vykládat tak, že úložní doba podle tohoto ustanovení končí podle pravidel pro lhůty upravených příslušnými procesními řády. Doručuje‑li se tedy dokument při správě daní, je proto pro oblast doručování do datové schránky rozhodný § 33 odst. 4 DŘ, podle něhož, „připadne‑li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde‑li o lhůtu určenou v kratších časových jednotkách, než jsou dny“.
NSS tak potvrdil závěr Krajského soudu v Plzni, že končí‑li při doručování do datové schránky desetidenní úložní doba podle § 17 odst. 4 ZEÚ, jejímž uplynutím dojde k doručení fikcí, v sobotu, neděli či státní svátek, je jejím posledním dnem nejblíže následující pracovní den.
Ve věci sporu pak NSS konstatoval, že pokud by nastala fikce doručení Výzvy správce daně dle § 17 odst. 4 ZEÚ po uplynutí 10 dnů v neděli, byl by za použití pravidla v § 33 odst. 4 DŘ posledním dnem úložní doby nejbližší následující pracovní den. Výzvou stanovená pětidenní lhůta k podání následného kontrolního hlášení tak začala ve smyslu § 33 odst. 2 DŘ běžet až v úterý, pročež nemohla skončit v pátek, nýbrž až v sobotu. S použitím § 33 odst. 4 DŘ pak nastal konec lhůty až v nejbližší pracovní den, kterým bylo pondělí, a v tento den daňovým subjektem podané následné kontrolní hlášení tedy bylo podáno včas.
Další informace k této oblasti poskytne Filip Oudes, e-mail: filip.oudes@tpa-group.cz.
[1] A i jiná ustanovení v dalších právních předpisech – viz bod [86] rozsudku.