Náklady na likvidaci hmotného majetku jako součást vstupní ceny nového majetku

9. září 2021 | Doba čtení: 3 Min

Rádi bychom vás upozornili na judikát Nejvyššího správního soudu č. 10 Afs 346/2020-43, který přináší upřesnění, v jakém případě lze náklady na likvidaci starého hmotného majetku zahrnout do nákladů přímo a v jaké situaci se musí zahrnout do pořizovací ceny nově budovaného majetku.

Jaké byly okolnosti posuzovaného případu?

V průběhu zdaňovacích období 2011 a 2012 byla provedena demolice spalovenského kotle K1. Tomu předcházela modernizace spalovny podle projektu Odpadové hospodářství Brno (OHB). Během realizace projektu byly zbourány kotle K2 a K3, které nahradily nové kotle uvedené do provozu v roce 2011. Kotel K1 zůstal během realizace projektu v provozu a sloužil k udržení chodu spalovny.

Společnost uplatnila částky odpovídající nákladům na demolici kotle K1 ve zdaňovacích obdobích 2011 a 2012 tak, že je zahrnula do základu daně podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Správce daně dospěl po daňové kontrole k závěru, že tyto náklady nemohou být běžnými provozními náklady ve smyslu uvedeného ustanovení, ale souvisí s další fází projektu, a jsou tedy investičními náklady na pořízení hmotného majetku.

Nejvyšší správní soud tak nejprve musel ujasnit povahu nákladů na demolici spalovenského kotle K1 – zda se jednalo o běžné provozní náklady, anebo investiční náklady souvisící s pořízením hmotného majetku. Tato otázka byla mezi společností a finanční správou sporná. Podle finanční správy není pochyb o tom, že původní kotel K1 byl zbourán, aby uvolnil místo pro instalaci nového spalovenského kotle v rámci pokračování investiční akce OHB II. Společnost naopak tvrdí, že odstranění kotle K1 se uskutečnilo z bezpečnostních a ekologických důvodů.

NSS ze spisu zjistil, že kotel K1 byl odstaven z provozu v září 2009 a demontován byl v letech 2011 a 2012. Prostor K1 sloužil jako prostorová rezerva pro možnou výstavbu další spalovenské linky. V listopadu 2013 na základě technicko-ekonomické studie bylo rozhodnuto o investičním záměru instalace třetího kotle.

Z citovaných skutečností podle NSS vyplývá, že původní kotel K1 sloužil v průběhu realizace projektu OHB k zajištění činnosti žalobkyně, než se uvedly do provozu nově postavené kotle K2 a K3. Po splnění tohoto úkolu byl původní kotel K1 odstaven a následně demontován, a to z bezpečnostních a technologických důvodů, které NSS nepovažuje za druhořadé. Demolice kotle K1 by se evidentně uskutečnila nezávisle na dalším investičním záměru žalobkyně s cílem zvýšit její efektivitu a postavit nový spalovenský kotel K1. K demolici by společnost přistoupila i kdyby nezvažovala stavbu nového kotle K1. Stavba třetího kotle nebyla pro činnost společnosti nezbytná, jelikož nové kotle K2 a K3 co do výkonnosti plně nahradily původní tři staré kotle.

NSS ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že mezi demolicí původního spalovenského kotle K1 a investičním záměrem v podobě nového spalovenského kotle K1 není dána jednoznačná přímá příčinná souvislost. Z popsaných skutečností lze shledat, že demolice původního kotle K1 se uskutečnila nezávisle na investiční akci OHB (podle studie od společnosti TENZA měly být v rámci projektu OHB nahrazeny jen původní kotle K2 a K3).

Kasační stížnost podaná finanční správou tak byla zamítnuta.

Za důležité považujeme také uvést, že krajský soud i NSS posuzují tento případ s přihlédnutím k interpretaci Národní účetní rady I-5 Stanovení okamžiku zahájení účtování souvisejících nákladů spojených s pořízením dlouhodobého hmotného majetku.

Kontaktní osoba