V současnosti dokončuje řada poplatníků s pomocí daňových poradců svá daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob. V této souvislosti bychom vás rádi upozornili na rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 Afs 4/2019 – 35, který se věnuje používání kurzu pro přepočet cizí měny pro stanovení výše daňového výdaje či příjmu.
Stěžovatelem je poplatník, fyzická osoba, jehož žaloba proti rozhodnutí Krajského soudu byla zamítnuta. A jaký byl skutkový stav? Stěžovatel nakoupil cenné papíry v roce 2011 za americké dolary a část z těchto cenných papírů prodal v roce 2012, stále však ještě v době do 6 měsíců od jejich pořízení, taktéž za cenu v amerických dolarech. Stěžovatel pro účely daně z příjmů převedl příjmy z prodeje těchto cenných papírů na českou měnu podle jednotného kurzu amerického dolaru za rok 2012 a oproti plynoucím příjmům uplatnil vynaložené výdaje na jejich pořízení v roce 2011, které přepočetl podle stejného jednotného kurzu dolaru, tj. kurzu za rok 2012 (19,45 USD/CZK).
Správce daně však na základě výsledku daňové kontroly provedl přepočet zjištěných výdajů na pořízení relevantních cenných papírů v roce 2011 podle jednotného kurzu amerického dolaru za rok 2011 (17,60 Kč/USD), což mělo za následek snížení výše uznatelných výdajů po přepočtu na českou měnu oproti daňovému přiznání stěžovatele a s tím spojený kladný dílčí daňový základ připadající na tzv. ostatní příjmy v roce 2012 (oproti tvrzenému nulovému dílčímu základu daně připadajícímu na tyto příjmy), a tedy v konečném důsledku doměření daně.
Použití jednotného kurzu za rok 2012 na přepočet výdajů uskutečněných v roce 2011 zdůvodnil stěžovatel tím, že podával daňové přiznání za rok 2012, kdy předmětných příjmů dosáhl.
Krajský soud se ztotožnil s názorem správce daně, že pro stanovení jednotného kurzu pro přepočet výdajů ve smyslu § 38 odst. 1 zákona o daních z příjmů je rozhodující období, ve kterém byl výdaj vynaložen (uskutečněn), nikoli období, kdy bylo dosaženo zdanitelných příjmů.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s právním názorem krajského soudu. Zákon o daních z příjmů operuje v dimenzi tuzemské měny, tedy koruny české. Pakliže příjem plyne v cizí měně, resp. výdaj je vynaložen v cizí měně, je nezbytné pro účely správného stanovení daně z příjmů fyzických osob přepočíst takový příjem i výdaj na koruny české.
Podle Nejvyššího správního soudu toto technické řešení nemůže zakládat legitimní důvod domnívat se, že by „cenou, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl“ ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů měla být cena přepočítaná dle jednotného kurzu stanoveného pro jiné období, než v jakém poplatník věc nabyl. Pokud stěžovatel namítal, že výdaj uplatnil v daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2012, a proto má být použit jednotný kurz k přepočtu měny výdaje pro toto zdaňovací období, jde o námitku zcela mylnou, což lze demonstrovat na tom, že podle nastíněné logiky by se mohla „cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl“ měnit v závislosti na vývoji jednotného kurzu v každém zdaňovacím období, což je zcela evidentně v rozporu se smyslem § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů.
Z argumentace Nejvyššího správního soudu ještě vybíráme: Ustanovení § 38 odst. 1 zákona o daních z příjmů dává poplatníku, jenž nevede účetnictví, na výběr mezi dvěma alternativami přepočtových kurzů, a sice kurzu jednotného a kurzu devizového trhu uplatňovaného podle zvláštních právních předpisů o účetnictví. V prvé řadě tedy zákon předpokládá, že takový poplatník využije kurzu devizového trhu zákona o účetnictví. Z něho vyplývá, že pokud poplatník, který nevede účetnictví, přepočítává podle kurzu devizového trhu, pak při takovém přepočtu pracuje s cenou (oceňuje transakci) k okamžiku uskutečnění „účetního případu“ (tedy uskutečněné transakci), nikoli k okamžiku vyplnění daňového přiznání. Nejvyšší správní soud nemá pochyb o tom, že takto musí poplatník postupovat i tehdy, zvolil-li pro přepočet jednotný kurz, s tím, že odpovídajícím jednotným kurzem pak logicky bude jednotný kurz stanovený pro období, ve kterém se účetní případ uskutečnil.
