Evidenci k daňově neúčinným rezervám není radno podceňovat

Evidenci k daňově neúčinným rezervám není radno podceňovat

Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodoval v případu účetní jednotky, která v roce 2020 rozpustila účetní rezervu ve výši 5,7 mil. Kč a v daňovém přiznání za stejné období ji následně zohlednila jako položku snižující základ daně z příjmu právnických osob.

Správce daně v rámci daňové kontroly požadoval po subjektu prokázání, že náklady na tvorbu rezervy byly v předchozích letech vyloučeny ze základu daně, díky čemuž mohla být také částka rozpuštění skutečně použita ke snížení výsledku hospodaření v daňovém přiznání za rok 2020.

Společnost však jako důkaz předložil pouze účetní doklad prokazující zrušení rezervy v účetnictví, daňová přiznání a rozvahy za předchozí období. Nedoložil však analytickou evidenci účtu 459, účetní doklady zachycující tvorbu původních rezerv, interní předpisy vztahující se k tvorbě a čerpání rezerv či jiné důkazní prostředky. Účet 459 navíc obsahoval rezervy souhrnně bez rozlišení podle jednotlivých titulů, a nebylo proto možné jednoznačně propojit částku rozpuštěnou v roce 2020 s konkrétními nedaňovými náklady zachycenými v minulých daňových přiznáních.

Mimo to zaznamenal finanční úřad také nesrovnalosti mezi údaji v dostupných rozvahách a daňových přiznáních a tvrzeními společnosti o vývoji rezervy. Proto správce daně nakonec dospěl k závěru, že společnost neunesla důkazní břemeno a neprokázala oprávněnost snížení základu daně, a doměřil společnosti daň a současně i penále, vše dohromady v částce 1,3 mil. Kč.

Společnost argumentovala, že celá operace byla daňově neutrální, protože příslušná částka nejprve zvýšila účetní výsledek hospodaření a následně ho v témže daňovém přiznání snížila. Dále poukazoval na to, že musel prokazovat skutečnosti starší 20 let, přestože již nebyl povinen původní účetní doklady uchovávat. Celá věc se dostala až k NSS, který potvrdil závěry finančního úřadu.

Proč je rozsudek důležitý pro praxi?

NSS potvrdil, že pokud společnost při rozpuštění rezervy uplatní položku snižující základ daně, musí být schopna prokázat výši a účel rezervy, návaznost mezi tvorbou a rozpuštěním, dále musí doložit, že tvorba rezervy byla v minulosti nedaňovým nákladem a v neposlední řadě si průběžně vést evidenci skladby a vývoje částky rezerv.

Samotný účetní doklad o rozpuštění rezervy ani její dlouhodobé vykazování v účetních závěrkách nestačí. Tato povinnost přitom trvá i tehdy, pokud byla rezerva vytvořena před lety a zákonná doba pro uchovávání původních účetních dokladů již uplynula. Skartace dokladů je totiž možností, nikoliv však povinností. NSS zdůraznil, že důkazní povinnost neznamená povinnost prokázat dřívější skutečnosti s absolutní jistotou.

Doporučujeme proto věnovat zvýšenou pozornost analytické evidenci rezerv a uchování podkladů dokládajících nejen jejich tvorbu a účel, ale také jejich původní daňové posouzení. Náš účetní tým je vám připraven pomoci s jednotlivými kroky.

Podobné příspěvky

Váš odběr

Jako TPA Group se snažíme našim zákazníkům poskytovat produkty šetrné k životnímu prostředí. Všechny naše publikace si tedy můžete stáhnout jako digitální PDF.

Nebyla nalezena žádná pole.