11. září 2026
Doba čtení: 3
minuty
news
Může dodavatel anonymizovat údaje o zákazníkovi nebo zakoupeném zboží na účetních a daňových dokladech? Právě na tuto otázku odpovědělo Generální finanční ředitelství (GFŘ) ve svém nedávno zveřejněném metodickém stanovisku. Zabývá se konkrétně situací internetových obchodů prodávající zboží citlivé povahy, jejichž zákazníky jsou převážně nepodnikající fyzické osoby a kde je ochrana soukromí odběratelů často klíčovým tématem.
Náležitosti účetních dokladů specifikuje zákon o účetnictví, avšak konkrétní požadavky na rozsah údajů o odběrateli a zakoupeném zboží nevymezuje. Při respektování obecných účetních zásad je však účetnictví srozumitelné pouze tehdy, pokud lze jasně určit obsah účetních případů. Odběratele i prodávané zboží tedy musí být možné jednoznačně identifikovat z účetnictví či jiné doprovodné evidence, a prokázat tak vazbu mezi účetním dokladem a souvisejícími účetními záznamy.
Specifika daňových dokladů definuje zákon o DPH, přičemž z hlediska daňové terminologie jsou rozlišovány daňové doklady a zjednodušené daňové doklady. Zjednodušené daňové doklady lze při respektování zákonných podmínek vystavit u plnění do 10 000 Kč a oproti „standardním“ daňovým dokladům tento doklad nemusí obsahovat označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje. Dle zákona o DPH však předmět plnění musí transparentně definovat, zda se jednalo o poskytnutí služby nebo dodání zboží (příp. i jaký druh a jaké množství) a zda je správně aplikovaná sazba a daňový režim.
Je však důležité zmínit, že zákon o DPH výslovně nestanoví povinnost označovat doklad jako „daňový doklad“ nebo „zjednodušený daňový doklad“. O tom, do které kategorie doklad spadá, rozhodují především jeho obsahové náležitosti a rozsah údajů uvedených při jeho vystavení.
U prodeje zboží nepodnikajícím fyzickým osobám současně zákon o DPH nestanovuje povinnost vystavit daňový doklad. V takových situacích by proto měly být relevantní zejména požadavky vyplývající ze zákona o účetnictví s odkazem na průkaznost a uchovávání účetních záznamů.
GFŘ na závěr uvádí, že konkrétní popis citlivého zboží nemusí být na daňovém dokladu uveden, pokud je možné zjistit a ověřit jinými důkazními prostředky, o jaký předmět plnění se jedná a zda je správně uplatněná daň.
V praxi může mít každý případ svá účetní a daňová specifika a hranice mezi ochranou soukromí a splněním zákonných povinností nemusí být vždy jednoznačná. Pokud řešíte obdobnou situaci nebo si chcete ověřit správnost svého postupu, neváhejte se na nás obrátit. Rádi s vámi projdeme konkrétní situaci a doporučíme nejvhodnější řešení.
Autoři: Pavlína Slabá, Monika Wicková