Daňová ztráta a prodloužení lhůty pro kontrolu
Vykázání daňové ztráty představuje pro poplatníky na jedné straně výhodu v možnosti snížit si základ daně v budoucích letech, na druhé straně však přináší i jednu zásadní nevýhodu. Dochází k prodloužení prekluzivní lhůty, během které může správce daně daňovou povinnost zkontrolovat a případně daň doměřit. Oproti standardní tříleté lhůtě, která obecně platí pro stanovení daně, se v těchto případech může doba pro kontrolu prodloužit na 8 let.
Mezi kolegy daňovými poradci se objevil zajímavý problém: Co se stane se zmíněnou prodlouženou lhůtou, pokud poplatník podá dodatečné daňové přiznání a původně vykázanou daňovou ztrátu v něm zruší? Zkrátí se lhůta pro kontrolu zpět na standardní 3 roky?
Přesně touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém nedávném rozsudku. V posuzovaném případě společnost vykázala v roce 2012 daňovou ztrátu. V září 2017 si to ale rozmyslela, podala dodatečné přiznání a vykázala daň, čímž původní ztrátu zrušila. Následně jí však finanční úřad v roce 2018 (tedy o 5 let později) doměřil daň za rok 2013. Společnost se bránila s tím, že zrušením ztráty měla zaniknout i prodloužená lhůta a daň byla doměřena až po uplynutí standardní tříleté doby.
Rozhodnutí soudu: Zrušení ztráty lhůtu nezkracuje
NSS dal však za pravdu finančnímu úřadu a jednoznačně potvrdil, že speciální delší lhůta pro stanovení daně zůstává zachována i v případě, že je daňová ztráta později zrušena dodatečným daňovým přiznáním.
Podstata tohoto pravidla leží v principu právní jistoty. Zásadní je výchozí situace – tedy fakt, že ztráta v daném roce vznikla a poplatník měl reálnou možnost ji v následujících pěti letech uplatnit. Soud zdůraznil, že z povahy věci není možné, aby již jednou rozběhlá prekluzivní lhůta byla zkrácena pouze na základě jednostranného právního jednání jedné ze stran (v tomto případě daňového subjektu).
Pokud by soud přistoupil na argumentaci poplatníků a lhůta by se rušila zpětně (ex tunc), vedlo by to k absurdním situacím. Poplatník by mohl například po celou dobu těžit z možnosti ztrátu uplatnit, avšak těsně před uplynutím osmileté lhůty by podal dodatečné přiznání, ztrátu by zrušil, a tím by zcela zmařil probíhající kontrolu ze strany finančního úřadu. Lhůta by se totiž zpětně ukázala jako dávno uplynulá a kontrola by byla nezákonná. Takový následek by byl pro správce daně nepředvídatelný a podle soudu jej zákonodárce rozhodně nezamýšlel.
Při rozhodování o vykázání daňové ztráty je nutné pamatovat na to, že jakmile je ztráta jednou platně vykázána, automaticky a nevratně otevíráte správci daně delší časové okno pro případnou kontrolu. Pokud se však chcete riziku prodloužené kontroly vyhnout a víte, že vzniklou daňovou ztrátu v následujících letech nebudete moci nebo chtít využít, existuje řešení. Můžete využít institutu vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty. Pokud toto vzdání se práva učiníte platně a včas (ve lhůtě pro podání řádného daňového přiznání), k prodloužení prekluzivní lhůty vůbec nedojde a zůstane vám zachována standardní tříletá lhůta pro kontrolu. Pamatujte však na to, že vzdání se tohoto práva je krok nevratný.
