Nejvyšší správní soud (NSS) vydal v únoru 2025 rozsudek 10 Afs 175/2024-55, který se zabýval důkazním břemenem v souvislosti s prokázáním režijních (nepřímých) nákladů mateřské společnosti souvisejících s držbou dceřiných společností, mezi které lze řadit např. vedení účetnictví, mzdové náklady při účasti na valné hromadě dceřiné společnosti, správu jejího majetku apod.
Tyto náklady představují pro mateřskou společnost v souladu se zákonem o daních z příjmů daňově neuznatelné náklady, jejichž vyčíslení lze provést:
a) na úrovni jejich skutečné výše vyčíslené na základě ekonomicky zdůvodnitelného kritéria,
nebo
b) paušální částkou 5 % z hodnoty osvobozených příjmů z podílů na zisku, které mateřská společnost v daném období přijala, pokud poplatník neprokáže, že skutečná výše těchto režijních (nepřímých) nákladů je nižší.
Částka režijních nákladů odpovídající 5 % z hodnoty přijatého podílu na zisku je současně horní hranicí omezující jejich daňovou neuznatelnost.
V rozsudku posuzoval NSS situaci daňového poplatníka, který v rámci svého daňového přiznání deklaroval hodnotu režijních nákladů na úrovni jejich skutečné výše, a to 96 mil. Kč. Správce daně v souvislosti se zahájenou daňovou kontrolou vyzval daňového poplatníka k prokázání tvrzené hodnoty režijních nákladů, na základě čehož daňový poplatník doložil související kalkulaci. V průběhu dokazování však daňový poplatník předkládané výpočty režijních nákladů několikrát měnil a upravoval.
Správce daně s ohledem na zjištěné systémové chyby v předložené kalkulaci a nekonzistentnost předkládaných důkazů dospěl k závěru, že poplatník neunesl důkazní břemeno, a stanovil tak režijní náklady na úrovni paušální 5% částky, což odpovídalo částce 286 mil. Kč.
V rámci odvolacího řízení byl následně odvolacímu orgánu ze strany daňového poplatníka poskytnut výpočet, který Odvolací finanční ředitelství (OFŘ) akceptovalo jako důkazní prostředek k prokázání hodnoty režijních nákladů a stanovilo daňově neuznatelné náklady v nižší hodnotě 160 mil. Kč.
Poplatník však i v tomto případě rozporoval tuto hodnotu daňově neuznatelných nákladů s tvrzením, že související výpočet neodráží veškeré skutečnosti pro stanovení hodnoty režijních nákladů, a stále trval na původně deklarované hodnotě 96 mil. Kč.
Závěry OFŘ z odvolacího řízení následně potvrdil svým rozhodnutím i Městský soud v Praze.
Daňový poplatník podal kasační stížnost na NSS. V rámci tohoto řízení se daňový poplatník snažil argumentovat především tím, že OFŘ samovolně nelogicky dovozovalo, že předložená kalkulace na hodnotu 160 mil. Kč představuje hodnotu režijních nákladů a daňovým poplatníkem deklarované informace a podklady ohledně této částky jsou vytržené z kontextu.
NSS kasační stížnost zamítl, přičemž ve svých závěrech pak zdůrazňuje zejména poplatníkův nekonzistentní přístup v předkládaných důkazních prostředcích a nelogickou argumentaci použitou v průběhu jednotlivých řízení.
NSS dále uvádí, že je povinností a v zájmu daňového poplatníka tvrdit a prokázat stanovení režijních nákladů ve skutečné výši, přičemž lze dovodit, že poplatník by měl zvolit vnitřně souladný a jednotný přístup v prokazování souvisejícího výpočtu.
Na základě citovaného rozsudku tak NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, a ponechal tak hodnotu daňově neuznatelných nákladů ve výši 160 mil. Kč stanovené OFŘ.
Má vaše společnost příjmy z výplat podílů na zisku od svých dceřiných společností? Jste si jisti vyčíslením nepřímých nákladů na jejich držbu? Neváhejte se na nás obrátit, rádi vám budeme v této souvislosti nápomocni.
