Národní účetní rada rozšířila seznam svých interpretací o dvě nové.
V květnu 2025 byla schválena I-51 Vykazování výrobků a zboží používaných k předvádění a v červnu I-52 – Zaměstnanecké požitky.
Pojďme se v detailu podívat, jak jsou interpretacemi upraveny problémové oblasti.
Zaměstnanecké požitky
Tato interpretace se zabývá problematikou odlišného zachycení zaměstnaneckých požitků v českém účetnictví. V praxi se můžeme setkat s dvojím zobrazením, a to buď s přímým dopadem do výsledku hospodaření či s účtováním na vrub vlastního kapitálu (fondy, zisky minulých let). V důsledku toho pak nelze relevantně porovnat data v účetních závěrkách takových účetních jednotek.
Nová interpretace definuje zaměstnanecké požitky jako všechna plnění, která zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům za vykonanou práci. Zaměstnancům plyne nárok na tyto požitky z právního nebo interního předpisu, kolektivní smlouvy či závazného příslibu zaměstnavatele a ten jej nemůže z vlastní vůle neposkytnout. Požitky mohou mít peněžní i nepeněžní charakter, mohou být poskytovány přímo i nepřímo a stejně tak o nich můžeme uvažovat z hlediska krátkodobého i dlouhodobého časového horizontu.
Interpretace se přiklání k přístupu výsledkového zobrazení zaměstnaneckých požitků, a tedy uznání závazku zaměstnavatele vůči zaměstnanci, neboť vykonaná lidská práce je v podstatě obdobou spotřeby externích zdrojů. Osobní náklad pak náleží do období, ve kterém zaměstnanec práci vykonal a zaměstnavatel současně přínos z této práce spotřeboval. Nároky zaměstnanců musí být ocenitelné a toto ocenění musí reflektovat veškeré známé okolnosti. Národní účetní rada rovněž doporučuje při ocenění využít matematicko-statistických metod a zvážit postupy na bázi diskontovaných peněžních toků.
Krátkodobé zaměstnanecké požitky jsou splatné do konce účetního období následujícího po účetním období, ve kterém na ně vznikl nárok a účetní jednotka je vykáže jako náklad a současně jako závazek za zaměstnancem. Opakem jsou požitky dlouhodobé, přičemž tento druh nároku se vykazuje průběžně a výše závazku se postupně vyvíjí.
Vykazování výrobků a zboží používaných k předvádění
Druhá interpretace řeší problematiku vykazování výrobků a zboží, které jsou předmětem předvádění před samotným prodejem zákazníkům. Takové výrobky a zboží musí být současně ve stavu schopném plnit předváděcí funkci. Národní účetní rada se konkrétně zabývá myšlenkou, zda mohou nastat situace, kdy budou předváděné výrobky a zboží reklasifikovány jako stálá aktiva, byť jsou standardně zachyceny v rámci oběžných aktiv.
Pokud účetní jednotka zamýšlí daný výrobek či zboží pouze zákazníkům předvádět bez následného prodeje, jedná se o tzv. ukázku nebo demonstrační zboží. Pokud bude zboží pro tyto účely používáno po dobu delší než jeden rok (příp. dobu delší, než je prodejní cyklus) a současně splní zákonné povinnosti a výši ocenění stanovené účetní jednotkou pro vykazování stálých aktiv, bude takové předváděcí zboží vykázáno ve stálých aktivech a odepisováno po dobu předpokládané použitelnosti.
V případě, že se jedná pouze o předvádění, které je součástí prodejního cyklu, vykáže účetní jednotka takové zboží standardně v oběžných aktivech.
Interpretace také popisuje postup, jak přistupovat k ocenění předváděcího zboží včetně zohlednění předvídatelných rizik a možných ztrát a co přesně znamená pojem prodejní cyklus.
V případě dalších dotazů na konkrétní účetní postupy či daňové souvislosti se na nás neváhejte obrátit.
Autor: Monika Wicková, Alexander Orlovskij
