Předmět sporu
Společnost GRAND CLASS služby, s.r.o. napadla rozhodnutí finanční správy, která jí neuznala úroky z úvěrů poskytnutých Fio bankou jako daňově uznatelné náklady. Fio banka byla podle evidence jediným společníkem společnosti, přičemž tento podíl nabyla na základě smlouvy o zajišťovacím převodu obchodního podílu. Společnost tvrdila, že šlo jen o „zajištění“ úvěru, nikoliv o skutečný převod, a že Fio banka se reálně nepodílela na jejím vedení ani kapitálu. Finanční správa i krajský soud to ale posoudily jinak a úroky jako náklad neuznaly.
Argumentace společnosti
Žalobce tvrdil, že Fio banka nikdy nebyla skutečným vlastníkem obchodního podílu, nýbrž pouze zajišťovala svůj úvěr. Žalobce zdůrazňoval, že daňová správa i soudy ignorovaly povahu jeho vztahu s bankou a formální výklad zákona povýšily nad ekonomickou realitu.
Postoj krajského soudu
Krajský soud v Brně potvrdil postup správce daně a označil Fio banku za spojenou osobu. Podle starého občanského zákoníku (§ 553 OZ 1964), účinného v době uzavření smlouvy, vede zajišťovací převod vlastnického práva k úplnému převodu majetku na věřitele – i když podmíněně. Fio banka tak byla právně vlastníkem obchodního podílu, a tedy i jediným společníkem žalobce. Soud připomněl, že účinky takového převodu nelze zpětně „vymazat“ ani dohodou o ukončení smlouvy. Z daňového hlediska tedy existoval vztah kapitálového propojení ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
NSS kasační stížnost zamítl. Potvrdil, že zajišťovacím převodem obchodního podílu dochází k faktickému převodu vlastnictví a věřitel (v tomto případě banka) se stává společníkem se všemi právy a povinnostmi. Proto Fio banka a žalobce byli spojenými osobami, a úroky z úvěrů tak spadaly pod omezení § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů – tedy nebyly daňově uznatelné.
Klíčový právní závěr
Zajišťovací převod obchodního podílu podle starého občanského zákoníku zakládá úplný převod vlastnictví, i když má zajišťovací funkci. Z hlediska daní z příjmů proto mezi dlužníkem a věřitelem vzniká kapitálové propojení. Finanční výdaje (úroky z úvěrů) mezi těmito osobami nejsou daňově uznatelné, pokud překročí zákonem stanovený limit. Dohoda o ukončení převodu s účinky „zpětně“ nemůže zrušit skutečnost, že v rozhodném období tyto osoby byly spojené.
Důležitý závěr pro praxi
Rozsudek má zásadní dopad pro společnosti, které využívají zajišťovací převody obchodních podílů jako formu zajištění úvěrů. Správce daně může takový převod vyhodnotit jako faktické vlastnictví banky a posoudit vztah jako propojený. Úroky z takového úvěru proto nemusí být uznány jako daňový náklad. V praxi to znamená nutnost důkladně zvážit, zda zajišťovací převod obchodního podílu nevyvolá daňové důsledky typické pro spojené osoby — zejména při úvěrových vztazích mezi bankami a příjemci úvěru.
