V roce 2020 byl Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“) vydán pokyn týkající se převodních cen v rámci finančních transakcí. Tento pokyn navazuje na program OECD: Base Erosion and Profit Shifting a doplňuje směrnici OECD o převodních cenách. Pokyn poskytuje finančním správám a daňovým subjektům obecný návod, jak postupovat při posuzování finančních transakcí.
Pokyn klade zejména důraz na doložení ekonomické podstaty finančních transakcí a upozorňuje na jejich možnou překlasifikaci dle skutečnosti. Hlavními oblastmi zájmu jsou vnitroskupinové úvěry, cash pooling a finanční garance.
První krok v rámci posouzení vnitroskupinového úvěru nebo zápůjčky by měl vést k prokázání, zda byl náklad (úrok) vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Následovat by pak měla úvaha, zda se skutečně jedná o úvěr/zápůjčku, nebo zda je transakce charakterizována spíše jako zásah do kapitálové struktury společnosti. V praxi to například znamená, že v případě nadměrného úvěrového financování, které by nezávislá osoby neposkytla, může být na část úvěru pohlíženo jako na příplatek do vlastního kapitálu.
Následně je třeba ověřit, zda stanovení úrokové míry a podmínek úvěru odpovídá tržním podmínkám (např. aplikací metody srovnatelné nezávislé ceny včetně stanovení kvalifikovaného kreditního ratingu dlužníka).
Pokyn také upozorňuje, že nabídka od externích bank, zpracovaná pro účely posouzení převodních cen, nepředstavuje skutečnou nabídku na uvažované financování, a proto ji nelze použít pro stanovení tržní úrokové míry.
V rámci sjednání cash poolingu je třeba mít opět na paměti, že i zde se bude finanční správa zaměřovat na podstatu transakce a sledovat dlouhodobou pozici každého účastníka. V případě, kdy je například jeden účastník dlouhodobě v pozici dlužníka, existuje riziko překlasifikace transakce na dlouhodobou zápůjčku (jiná výše úrokové sazby).
Další oblastí, na kterou pokyn upozorňuje, je pozice a s tím související odměna správce cash poolingu. Pokud je činnost správce cash poolingu spíše koordinační a nenese významná rizika (například kurzová), měla by odměna být nastavena na základě jeho nákladů a přiměřené přirážky. Pokud však vykonává komplexnější funkce, nese a kontroluje finanční rizika, mělo by to být zohledněno ve výši jeho odměny, kterou lze odvodit například z reziduálního zisku celého cash poolingu.
Důležitou součástí posouzení garance je skutečnost, zda se jedná o garanci explicitní nebo implicitní a jaký benefit z garance plyne, zdali vůbec. Doporučovanou metodou pro stanovení tržní odměny je metoda srovnatelné nezávislé ceny, přičemž je potřeba přihlédnout ke všem faktorům, které by mohly mít vliv na výši poplatků.
S ohledem na výše uvedený pokyn OECD lze předpokládat, že daňové správy budou v následujících obdobích zaměřovat pozornost stejným směrem – tedy na vnitroskupinové finanční transakce. V této souvislosti doporučujeme posoudit, zda Vaše dokumentace k převodním cenám týkající se finančních transakcí odpovídá tomuto pokynu. Pokud finanční transakce v rámci skupiny nemáte ošetřeny dokumentací k převodním cenám, rádi Vám pomůžeme jak s nastavením celého systému, tak i ad-hoc konzultací k jednotlivým otázkám.
