Nový metodický pokyn ke zdaňování stálých provozoven

3. března 2020 | Doba čtení: 4 Min

Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) vydalo metodický pokyn ke zdaňování příjmů daňových nerezidentů z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny umístěné na území České republiky s komentářem, že účelem je sjednocení postupu zdaňování těchto příjmů.

Pokyn představuje komplexní materiál, v němž lze nalézt vymezení definičních pojmů stálé provozovny tak, jak je známe v zákoně o daních z příjmů a rovněž ve smlouvách o zamezení dvojímu zdanění (dále jen „SZDZ“). Dále se v úvodu věnuje problematice vzniku stálých provozoven, charakteristice druhů stálých provozoven včetně detailního rozboru podmínek pro jejich vznik na území České republiky. Další kapitola je věnována stanovení základu daně z činností vykonávaných prostřednictvím stálých provozoven. GFŘ se v pokynu také zabývá procesními povinnostmi od samotné registrace, pokud stálá provozovna vznikne, až po připomenutí nedávno implementované oznamovací povinnosti o příjmech plynoucích do zahraničí.

Dále ve zkratce uvádíme výběr některých hlavních informací:
  • GFŘ potvrzuje, že Komentář k modelové smlouvě slouží jako tzv. „interpretační vodítko“, přičemž se vždy bere v úvahu aktualizovaný text Komentáře. Pokud by však znění článku konkrétní SZDZ bylo významově odlišné od aktuálního textu Komentáře, pak je třeba pro daný článek použít Komentář k té modelové smlouvě, která svým zněním nejvíce odpovídá textaci zkoumané SZDZ.
  • GFŘ dále potvrzuje jinak zaběhlý postup v případě nesmluvních států, kdy se vznik stálé provozovny a zdanění takto alokovaných příjmů řídí výhradně ustanoveními zákona o daních z příjmů.
  • Často bývají nesprávně zaměňované pojmy stálá provozovna a odštěpný závod, příp. organizační složka. GFŘ se v pokynu zabývá rozlišovacími atributy. Vznik stálé provozovny není podmíněn založením odštěpného závodu a naopak. GFŘ rovněž potvrzuje, že vznik stálé provozovny pro účely daně z příjmů nemusí automaticky znamenat vznik provozovny pro účely DPH.
  • V případě pouhého uskladnění zboží na území České republiky ve skladovací hale nevzniká stálá provozovna kromě situace, kdy skladová činnost představuje součást hlavní činnosti společnosti.
  • Pokyn navazuje na rozsudek NSS č. j. 2 Afs 29/2012-18, kdy vznikla stálá provozovna daňovému nerezidentovi, který na území České republiky prováděl práce v prostorách vlastněných jiným daňovým subjektem. Trvalé zařízení k výkonu činnosti nemusí být ve vlastnictví podnikatele, naopak může být i součástí prostor jiného subjektu.
  • Pokud zaměstnanci daňového nerezidenta na území České republiky poskytují např. záruční servis a mají k dispozici uzamykatelný prostor k uskladnění svého nářadí a pracovního oblečení, „kamenná“ stálá provozovna nevzniká.
  • Při vzniku tzv. „službové“ stálé provozovny se do alokovaných příjmů na území České republiky započítávají i příjmy, kterých bylo dosaženo do data splnění časového testu, který podmiňuje její vznik.
  • Stálá provozovna z titulu činnosti závislého zástupce vznikne za předpokladu, že je splněna podmínka pravidelnosti vykonávaných činností zástupce na území České republiky.
  • V případě, že stálá provozovna vede účetnictví v zahraničí, které není vzhledem k charakteru podnikatelské činnosti pro účely stanovení základu daně dostatečně průkazné či vhodné, nebo nemá z charakteru vykonávané činnosti pro vedení účetnictví v České republice náplň, lze přistoupit ke zvláštnímu způsobu stanovení základu daně, a to při zohlednění vykonávaných funkcí a nesených rizik stálou provozovnou v souladu s mezinárodně uznávanými metodami aplikovanými v oblasti převodních cen (Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy). GFŘ uvádí, že se jedná o přípustnou variantu, která je plně v režii daňového nerezidenta s vazbou na povinnost vyčíslit svoji daňovou povinnost a podat daňové přiznání. Daňový nerezident může rovněž využít institut závazného posouzení. GFŘ zároveň připouští, že výčet metod zvláštního způsobu stanovení základu daně není konečný, ale má sloužit jako zásadní vodítko, ke kterému je nutné vždy zohlednit konkrétní aspekty.
  • Vnitropodnikové transakce lze uznat, avšak pouze v rámci aktuálně platných SZDZ, které plně nereflektují tzv. „Authorized OECD Approach“ (AOA přístup). Nelze tedy uznat hypotetické vnitropodnikové platby např. za manažerské služby, licenční poplatky nebo úroky.
  • Daňový nerezident podává vždy pouze jedno daňové přiznání, což platí i v případě, že mu na území České republiky vznikne více stálých provozoven.
  • Na stálou provozovnu daňového nerezidenta se vztahuje oznamovací povinnost, pokud vyplácí příjmy do zahraničí ze zdrojů na území České republiky, které podléhají dani vybírané srážkou, i když o takovém přijmu SZDZ stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice.
Kontaktní osoba